W3vina.COM Free Wordpress Themes Joomla Templates Best Wordpress Themes Premium Wordpress Themes Top Best Wordpress Themes 2012
24 Čvc, 2013

Posted by in New Adult, V náručí temnoty | 4 komentáře

V náručí temnoty- 1. kapitola

V náručí temnoty- 1. kapitola

Už jsou to roky, co jsem naposled křičela ze spaní. Už jsou to roky, kdy jsem se naposled probudila celá zpocená, a nemohla jsem popadnout dech. Přesto si to pamatuji, jako by to bylo včera. Pomalu jsem otevřela oči, když ta noční můra odezněla. Hrozně ráda bych zapomněla na to, co bylo předtím. Chci zapomenout na všechny ty okamžiky, které jsem s ním strávila. Chci zapomenout na všechno, co se stalo po tom, co mě nechal na tom chodníku v Madridu. Chci zapomenout na minulost. Ale copak to jde, když mi to moje mysl přehrává noc co noc? Když pokaždé, když se podívám do zrcadla, vidím tam podobnost s tou dívkou, která se na mě dívala i před čtyřmi lety?

Podívala jsem se na digitální budík, který ukazoval dvě hodiny ráno. Skvěle. Bylo mi jasné, že už neusnu, takže jsem se zvedla z postele s jasným plánem, který byl narušen dvě vteřiny poté, když ze mě spadla paže, která mě objímala. Zaklela jsem a podívala se na spícího démona vedle sebe. Jak jsem jenom mohla zapomenout, že je tady? Je to dost ironické vzhledem k tomu, že je to jeho dům.  Zadržela jsem dech a nehýbala se, protože jsem vážně neměla náladu na jeho ranní kázání. Ale už jste někdy zkusili oblafnout démona? No, poradím vám-tak lehké to není. Kyle sice oči neotevřel, ale úsměv, co se mu rozlil po tváři, mi prozradil, že už rozhodně nespí. V žádném případě jsem mu nechtěla dopřát to potěšení, takže jsem dělala, že jsem si vůbec nevšimla, že je vzhůru a začala na podlaze hledat svoje oblečení.

„Zase jsi měla tu noční můru?“ Kyle si podepřel rukou hlavu a s neskrývaným zájmem se na mě podíval.

„Ne,“ Konec konců, mu do toho nic není. Když jsem si přetáhla tričko přes hlavu, podívala jsem se mu do obličeje. „Jak tě to vůbec napadlo?“

Kyle si bezradně povzdechl, a padl naznak zpátky do polštářů. Když si přejel rukou přes obličej, bylo mi jasné, že mě čeká přednáška. Tolik ke snaze se jí vyhnout.  

„Je to tady zase. Já budu naštvaný, a budu se tě ptát, proč mi nevěříš, ty to budeš razantně popírat a pak odejdeš nebo to skončí sexem. Tenhle rozhovor jsme vedli i včera. A den předtím a ten den předtím taky.“ Slyšela jsem v jeho hlase beznaděj a starost a připadalo mi to hrozně směšné. Tak tenhle démon má o mě strach? To je absurdní. Kyle se zvedl z postele a přišel ke mně. „Za poslední tři týdny jsi skoro nespala. Vím, že tě špatné sny trápily i předtím, ale teď je to čím dál častější, a ty se mi prostě nesvěříš. Proč nemůžeš požádat o pomoc, Riley?“

Prohlédla jsem si ho od hlavy až k patě. Neměl na sobě košili, takže se mi naskytl pohled na jeho perfektně vypracovaný hrudník. Uznávám, že je za tím hodně dřiny, ale když se někdo živí jako nájemný vrah, asi by nemohl chodit s pneumatikou kolem pasu. Kalhoty, mu visely nízko na bocích a rozcuchané, uhlově černé vlasy mu padaly do očí. Na jeho oči bych se mohla dívat pořád. Zářily smaragdovou zelení, a když správně zasvítilo světlo, jeho oči byly to nejkrásnější na světě. Jenom ten ustaraný pohled jim neslušel a já jsem dostala neuvěřitelnou chuť je toho pohledu zbavit… A hlavně zbavit ho myšlenek na moje sny.

Svůdně jsem se usmála a přišla ke Kyleovi blíž. Jemně jsem ho políbila na tvář, a škádlivým tónem pronesla:

„Nepamatuju si, že bychom včera mluvili.“

Asi si vzpomněl na náplň včerejšího večera, protože mu ďábelsky zablesklo v těch nádherných očích a ústa se mu zvlnila v úsměvu. Když se ke mně sklonil, aby mě políbil, bylo mi jasné, že mám vyhráno. Jeho rty byly jen několik centimetrů od těch mých, když jsem rychle uhnula a udělala několik rychlých kroků za něho, abych ze země sebrala svoje džíny. Kyle se na mě překvapeně otočil a chystal se vykročit směrem, kde jsem teď stála. Byla by otázka několika vteřin, než by se dostal ke mně, takže jsem rychle popadla jeho koženou bundu a s hravým zamáváním se teleportovala pryč.

Neměla jsem zájem, aby mě někdo viděl pobíhat jenom ve spodním prádle a triku, takže jsem se zhmotnila v altánku za domem, abych se alespoň oblékla. Vchod do altánu byl po stranách osvětlen dvěma lampami. Ani mě nenapadlo, že by mě tady mohl Kyle najít, protože ho určitě nenapadlo mě tady hledat. Uznejte, že když se před někým schováváte, první místo, které vás napadne, určitě nebude jeho dvorek. Možná proto to bylo tak perfektní.

Zachvěla jsem se, když do mě narazil ledový vítr. Rychle jsem se nasoukala do džínsů, přehodila přes sebe bundu a posadila se na lavičku. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že je teprve něco po druhé ráno. Každý normální člověk-popřípadě démon- spí. Není moc věcí, které bych v tuhle dobu mohla dělat a neměla jsem náladu se sama promenádovat se v klubu. Samozřejmě promenádovat se tam se sexy démonem je něco dočista jiného. Problém byl, že s Kylem by teď moc zábava nebyla, protože bude naštvaný, že jsem odešla.  Opřela jsem se zády o stěnu altánku a ponořila se do vzpomínek. Myslela jsem na to, jak by ten sen pokračoval, kdybych se neprobudila a minulost mě zasáhla plnou silou.

Pomalu jsem otevřela oči. Nevěděla jsem, kde jsem, ale měla jsem takový pocit, že Španělsko to není. První věc, která mě napadla, byla, jestli je Tyler v pořádku. Pak mě ale uhodila tvrdá realita a já si vzpomněla, co se stalo. Dostala jsem chuť se začít smát, ale v ústech jsem měla tak sucho, že jsem nemohla ani polknout, natož vydat nějaký zvuk. Až to mě donutilo začít věnovat nějakou pozornost tomu, kde jsem se ocitla. Byla jsem přivázaná k židli a nemohla se hnout. Zhluboka jsem se nadechla. Musela jsem zachovat klid. Alespoň tak nás to učili. Nepanikařte. Ať se děje cokoliv, musíte si zachovat chladnou hlavu, jinak je po vás. Jo, to se lehko řekne a při simulacích to taky není složité, protože víte, že jste v bezpečí. Ale když se do té situace dostanete doopravdy a jde vám o krk…

Snažila jsem se rozhlédnout kolem, abych zjistila, kde jsem. Vypadalo to jako nějaká jeskyně. Žádná okna, žádné dveře- jenom obrovský, tmavý prostor a spoustu velkých kamenů. Přimhouřila jsem oči a snažila se něco zahlédnout, ale byla moc velká tma a můj-jindy perfektní- zrak si vzal dovolenou. Nechápalo jsem to, takhle to být nemělo. Moje oči měly ve tmě vidět dobře, tak co se to sakra děje?  Znovu jsem se zhluboka nadechla, abych dostala pod kontrolu zrychlený dech. Nepanikař holka, ty to přece zvládneš. Neumřeš v nějaké tmavé díře. Snažila jsem se rozvázat si ruce, ale byly přivázané moc pevně. Jako by to nestačilo, bolestivě mě bodlo v zádech kousek pod lopatkou v místě, kam mě zasáhl nůž. Bolelo to jako čert, ale neměla jsem v plánu se vzdát a dál marně zápasila s provazem. Moje soustředění přerušil nějaký zvuk. Strnula jsem v půli pohybu a otočila se směrem, odkud to přicházelo. Ten hlas jsem nepoznala, ale melodii, kterou si broukal ano. Stejně si broukal i Lovec, který mě zasáhl tím nožem.

Dech se mi znovu zrychlil a já jsem dostala strach. Ten druh stranu, při kterém vám tuhne krev v žilách. Zvuk se přibližoval a já byla pořád ještě připoutaná k té pitomé židli. Zalomcovala jsem rukama, ale s provazem to ani nehnulo. Místo toho mi znovu škublo pod lopatkou a já zaúpěla.

Muž si nepřestával broukat a pořád se blížil. Když jsem viděla jeho stín zpoza rohu, bylo mi jasné, že se odtamtud nedostanu. Takže nakonec přece jenom umřu v tmavé díře. A ještě rukou monstra. Lepší by to být nemohlo.

Když pomalým krokem došel až ke mně, široce se usmál a mě zamrazilo v zádech. Byl vysoký, mohutný a měl hnědé vlasy. Nejděsivější byly jeho oči. Byly tak tmavé, že vypadaly skoro černě. Mrtvolná černá. V rukou držel nůž a pohazoval si ho z jedné ruky do druhé.

„Tak už ses probrala, Strážkyně?“ Z jeho hlasu mi přeběhl mráz po zádech. „Trošku jsem ti ošetřil to zranění na zádech, abys mi náhodou předčasně nevykrvácela.“ Pořád se usmíval a mně se chtělo zvracet z představy, že se mě dotýkal.

„Co ode mě chceš?“ Když jsem se ptala, hlas se mi třásl, ale nedokázala jsem tomu zabránit.

Přestal se usmívat, ale pořád vypadal nadmíru pobaveně, když kráčel směrem ke mně. Uvnitř se celá třesu strachem, ale navenek se snažím tvářit odvážně. Pokud můžu soudit, moc se mi to nedaří. On skloní svůj obličej ke mně, a zašeptá mi přímo do ucha:

„Kde je Septimus?“

Jsem zmatená. Vlastně pořádně nevím, co jsem čekala, ale tohle určitě ne.

„Nemám tušení, o čem to mluvíš,“ věděla jsem, že se mu tahle odpověď líbit nebude, ale nelhala jsem. Neměla jsem ani zdání, kdo Septimus je. Vlastně něco jsem věděla. Když jsem byla malá, měla jsem medvídka se stejným jménem, ale toho asi nemyslel. Když se ode mě odtahoval, jeho výraz už nebyl pobavený, ani naštvaný. Spíš bych řekla, že vypadal rozzuřeně.

„Fajn,“ procedil skrz zuby. „Myslel jsem, že to s tebou bude jednodušší Strážkyně, ale jak vidím, spletl jsem se. Jak myslíš. Uvidíme, jestli si svoji odpověď rozmyslíš, až s tebou skončím. Vítej v pekle.“

A sakra.

 …

Někdo si odkašlal, a já jsem nadskočila leknutím. Podívala jsem se, odkud ten zvuk přichází  avšimla si Kylea, jak se opírá o dveře altánku a se zdviženým obočím mě sleduje. S neutrálním výrazem jsem se na něho dívala tak dlouho, dokud si nepovzdechl, a nepřešel těch pár kroků a neposadil se vedle mě. Přesně jsem věděla, že se mě zeptá, jestli jsem v pořádku, takže jsem řekla první věc, která mě napadla.

„Oblékl sis tričko.“

Kyle se zasmál, a podíval se na černé tričko, které měl na sobě.

„Vím, že bys byla radši, kdybych byl nahý, ale asi by mi byla zima.“ Pokývl hlavou ke mně. „A vzalas mi bundu.“ Chvilku vyčkával, než se zeptal. „Jsi v pohodě?“

Teď jsem se musela zasmát já. „Je kolem druhé ráno, jsem v podsvětí a posedávám s démonem v altánu, kolem kterého kvetou růže. Chápeš to? Růže! Samozřejmě, že jsem v pohodě. Nemohlo by to být lepší. Vlastně mohlo, kdyby začali hrát nějakou pomalou písničku a my tady kroužili jako blbci v těsném objetí. Vidíš to? Objevuju v sobě romantickou duši.“

Na jeho obličeji probleskl úsměv. „Nechápu, proč pořád poukazuješ na skutečnost, že jsem démon. Jsi rasista. A ještě směšnější je, že nemáš ráda démony, i když nejsi o nic míň démon než já. Riley, já tě asi nikdy nepochopím.“ Vyklonil se ven, aby viděl na záhonek růží. Pro jednu se natáhl a utrhl ji. Pak se na mě usmál a růži mi podal. „A jsou to démonické růže. To z nich dělá něco speciálního.“

Chvilku jsem se na růži dívala, a pak si ji od něj vzala. „Hm… Vypadá, jako normální růže.“ Přičichla jsem k ní a musela konstatovat, že tak i voní.

Kyle se zase zasmál, ale pak zvedl ruce na znamení kapitulace. „Dobře, nebudu se s tebou hádat- nejsem sebevrah. Ale jsou ďábelské.“

Už jsem se nadechovala, že mu k tomu něco řeknu, ale promluvil první:

„A teď vážně. Proč jsi tady, místo v mojí posteli?“

Nad jeho sebejistotou, která často hraničila s egoismem, jsem musela obrátit oči v sloup.

„Jenom jsem potřebovala na čerstvý vzduch. Ale spíš by mě zajímalo, jak jsi mě tady tak rychle našel?“

Kyle se na mě podíval, jako bych spadla z Marsu. „Jsem prostě úžasný, co bys čekala?“ Když jsem se na to nereagovala, povzdechl si a pokračoval. „ A Josh ještě nespí.“

Rychle jsem se narovnala. „Josh mě viděl?“ Kyle se znovu zasmál, když viděl můj výraz, ale když jsem se na něho podívala, přestal se smát nahlas, a i když se snažil ten úsměv zadržet, pořád ho měl na rtech. Mně to ale vtipné nepřišlo. Jestli mě ten idiot viděl ve spodním prádle… Paráda. Vážně.

„Uklidni se.“ Pronesl Kyle s úsměvem. „Zavíral okno a všiml si, že někdo sedí v altánku. Začal panikařit, tak mě šel vzbudit.“ Kyle pokrčil rameny. „Ale můžu tě ujistit, že nahou tě určitě neviděl. Myslím, že by se mi o tom zmínil. Nebo možná nezmínil. Budu doufat, že ví, že by to byla jeho smrt.“

„Díky bohu.“ Oddechla jsem si. „Příštích deset let by mi nedal pokoj. Mimochodem vím, o co se snažíš, ale dokážu se o sebe postarat sama.“

Kyleovi oči potemněly vztekem, když se dotkl malé, bílé jizvičky, která mi protínala obočí.  „Všiml jsem si.“ A já v tu chvíli dostala chuť ho praštit. Ale proč se hádat tak brzy? Kyle se zhluboka nadechl a pokračoval. „O tom jsem ale mluvit nechtěl. Měla jsi noční můru nebo ne, Riley?“ Zmlknul a podíval se na mě. „A pravdu prosím.“

Povzdychla jsem si a podívala se mu do očí. „Ano Kyle, zdál se mi zlý sen. Jsi spokojený?“

Kyle se spokojeně usmál a objal mě. „Naprosto,“ zamumlal mi do vlasů. Dala jsem si ruce kolem něj, zavřela oči a položila si hlavu na jeho rameno. Vdechovala jsem jeho vůni a naslouchala tlukotu jeho srdce. Tyhle chvilky jsem milovala. Když jsem ho mohla objímat, nebo vedle něj jen tak ležet.

Cítila jsem, jak se Kyle pohnul, a pak mě políbil na krk. Trošku jsem naklonila hlavu, abych mu umožnila lepší přístup, a on toho hned využil. Propletla jsem mu ruce do vlasů a zvedla si jeho obličej ke svým rtům. Líbal mě jemně, jakoby se bál, že mu uteču, ale po chvíli začaly být jeho polibky intenzivnější, a když se ode mě za několik okamžiků odtrhnul, do plic se mi nedostávalo dost vzduchu.

Kyle se slabě usmál a nepokrytě mi zíral na hrudník. Prstem přejel po lemu bundy, jen několik centimetrů nad mými prsy. „Co bys řekla na to, že bychom se vrátili do ložnice? Asi už neusnu, ale dají se dělat i jiné věci…“

Pleskla jsem ho po ruce, ale on se jen zasmál a opřel se hlavou o stěnu altánku. „Občas mi připadáš, že myslíš jenom na dvě věci, a těmi jsou sex a jídlo,“ řekla jsem s předstíraným vztekem.

Kyle se na mě zašklebil. „Měl jsem na mysli poker, miláčku. To ty myslíš na nemravnosti.“ Uchechtla jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno. „Co kdybychom někam zašli? Třeba na večeři?“ Kyle se zamyslel. „Nebo spíš na snídani.“

„Vidíš?“ v hlase mi zazněl triumf. „Zase jídlo.“

„Tak fajn, tak fajn! Nemusíme jít jíst hned, ale třeba tak za hodinu… Co kdybychom teda šli někam do klubu?“

Zablesklo se mi v očích. „Co takhle Inferno?“

Kyle znechucením nakrčil nos. „Inferno? Máš v plánu si se mnou zahrávat, jako když jsme tam byli naposled?“

Vzpomněla jsem si na naše druhé rande, a musela jsem se usmát. Byl to jeden z nejlepších večerů mého života, ale Kyle na něj měl jiné vzpomínky, které zahrnovaly hodně krátké šaty…

Naklonila jsem se k němu, jemně ho kousla do ucha a pošeptala mu: „Tentokrát si se mnou můžeš dělat všechno, co chceš…“

Kyle se ode mě odtáhl a prohlédl si mě od hlavy až k patě. Hříšně se usmál, a já věděla, že tohle bude dlouhá noc. „Takže teda Inferno,“ řekl hlubokým, sexy hlasem, kterým mluvil jenom se mnou.

Rychle jsem se postavila na nohy a protáhla se. „Nevím jak ty, ale já se jdu převléct.“

Kyle se podíval na svoje černé tričko a džíny, rukou si přejel po vlasech, a se spokojeným výrazem se na mě podíval. Já jsem si jenom povzdychla, a vykročila směrem k domu.

Když jsem došla ke Kyleově ložnici, na dveřích byl přilepený nějaký vzkaz. Do domu se nikdo dostat nemohl, takže mi bylo jasné, že ho tam přilepil někdo, kdo tady bydlí. V době byly spousty lidí, ale trvale tam bydlelo jenom několik Kyleových blízkých přátel a rodina. Měla jsem nepříjemné tušení, které se ukázalo jako opodstatněné, když jsem si přečetla, co bylo na lístečku napsáno.

To je podívaná, takhle po ránu. Jestli ti ten mrzout nekoupí ani oblečení, dveře mé ložnice jsou ti vždycky otevřené.

-S láskou Josh

Naštvaně jsem vzkaz zmuchlala a hodila na zem. Skvěle. Teď se těch jeho pitomých poznámek už nezbavím.

Nemyslím si, že tohle moje dílko bude nějaký trhák, ale budu vděčná za každou upřímnou odezvu. Jak řekl Oscar Wilde: „Dobrý přítel tě bodne vždycky zepředu.“

  1. Kyle se mi zatím líbí.. a ten jeho popis byl skvělý.. 😉

  2. mayiree says:

    To vypadá dobře. 🙂 Těším se na Joshe, kupodivu. 😀

  3. Zaujímavé čítanie. Prológ ma fakt zaujal, len som trochu zmätená. Stalo sa to, však? Nie je to len zlý sen, ale jej minulosť?
    Čo sa týka prvej kapitoly, chýbalo mi tam nejaké vysvetlenie, v akom svete vlastne žije. Pochopila som, že sú tam démoni a jej frajer je jedným z nich. Ona asi tiež nie je tak celkom démon a z Kylovho bytu sa teleportovala. Prečo sa nedokázala teleportovať v prológu, ale bežala k Portálu?
    No Kyle je fakt super, som zvedavá, čo sa z neho vykľuje.

    P.S. Pozri sa na slovo „když“, zdalo sa mi, že ho dosť často používaš. Alebo aspoň v jednom odstavci si ho mala štyrikrát za sebou a trochu to rušilo.
    Lyn_von_Nightlight recently posted…Cynthia Hand, NespútanáMy Profile

  4. Yep, minulost.
    Všechno vysvětlím, jenom to nemůžu vybalit hned v první kapitole 🙂
    To já taky 😀

    Děkuju, dám na to pozor. Jak se tak dívám, je tam toho „když“ fakt moc 😀
    Míša* recently posted…Poznej knižní sériiMy Profile

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge